O tom, jak si můžete pomoci se dozvědět, jakou bytostí vlastně jste a proč jí nejste teď, v tomto životě

28.10.2020

Je to tak, že každý, kdo se chce změnit, hledá to, čím je a kým je. Je to velmi zásadní a ne právě snadná otázka, protože ten, kdo se ptá, má vždy důvod nevědět, opravdu nevědět, kým vlastně je. A to z toho důvodu, že zapomněl na sebe z nevlastních pocitů viny a pocitů, že je prokletý, nechtěný, nemilovaný. Tyto pocity jsou v něm velice silné a nechtěné jsou z toho důvodu, že nejsou zcela vlastní žádné lidské bytosti. Jsou to jen prožívané negativní kvality skrze Božský projev a tím je fyzická bytost. To, co se stalo, co způsobilo, že ten jeden fyzický projev na sebe sám zapomněl, na svoji Božskou podstatu, na to, že je sice ne Bohem, ale jeho fyzickým projevem, to je to, co trápí každou lidskou bytost, tak dlouho, dokud si sama na sebe nevzpomene a nezačne žít jako projev samotného Boha. Ne, že se stane Bohem, to se nikdy nemůže stát, protože je nemožné, aby se Bůh projevil jen v jedné, jediné lidské bytosti. Je to tak velká a neuchopitelná bytost, že nejde, aby se vlezla do malého jednoho fyzického těla.

Má se to tak, že Bůh se projevuje ve všech lidech a v každém jedním jediným a specifickým způsobem a ten jeden jeho projev chce mít dokonalý. Je to v souladu s jeho vnitřním zákonem, s jeho vnitřní potřebou být v naprosté harmonii a lásce k sobě sama. To je jeho jedna jediná nejpodstatnější vlastnost a tu prostě nutí těm svým částem, které takové nejsou. Ale ne jako nějaký trestající otec, a to je prostě problém mnoha lidí, že to tak vnímají, ale jako milující muž a milující otec. Je pro nás všechny obojíma pro muže je to tak, že oni jej vnímají jako sebe sama a to je pro ně o to těžší, protože Bohem opravdu nejsou, jen jeho jednou jedinou částí. Ženy zas mají ten problém, že vnímají v mužích Boha jako celek a chtějí od něj příliš a to nejde, musí svého Boha objevit jen samy v sobě a nehledat jej vně, ale uvnitř. Vypadá to, že to je vlastně stejné, ale není, muž hledá Boha taky uvnitř, ale ne jako svého muže, ale jako otce, žena hledá Boha taky uvnitř, ale ne jako otce, ale jako milovaného muže. Je v tom velký rozdíl a je to také velmi bolestivé si to uvědomit, že Bůh není pro obě pohlaví tím samým, ale někým úplně jiným. To způsobuje velké nepříjemnosti, protože ženy chtějí v Bohu vidět také otce a on je jako otec nemá rád, protože chce, aby byly jeho milované ženy. Každá jinak a jiným způsobem, ale jen jako ženy, ne matky, ne dcery. U mužů je to stejné, nechce muže vnímat jako své bratry a případně milence, ale jen jako své milované syny. A uvědomit si to silně vnitřně a nechat si to v sobě dozrát není snadné a tomu se říká probuzení ke své vlastní podstatě. K tomu, kým nás Bůh chce mít a ne kým my chceme být pro něj. To je také velký omyl a není snadné se ho zbavit. Je proto důležité se zaměřit na pátrání po tom, jak se stalo a proč, že jsme na sebe, na to, kým nás Bůh stvořil, zapomněli. Je dlouhá a strastiplná cesta, protože se musíme prodírat těmi projevy negací, které se při našem stvoření musely projevit a to současně s těmi pozitivními. A to se vždy a to naprosto vždy dělo tím způsobem, že nejprve jsme projevovali ty své pozitivní kvality a prožily velmi intenzivní, silný a vášnivý milenecký vztah s opačným pohlavím a pak nám to Bůh vzal, abychom mohli projevit také ty negativní kvality, které on skrz nás projevit chtěl a musel. A to způsobilo náš pád do zapomnění a do naprosté nevědomosti kdo a kým vlastně jsme. Je na nás a na tom, jak silně si chceme vzpomenou, abychom se k sobě vrátili a ne na Bohu. On je tu stále a čeká na touhu po něm samém, na zoufalou, bolestnou touhu, která nejde popsat a na touhu být s ním a jen s ním a s nikým jiným. Je to bolestná, niterná touha poznat volání a křik své soužené duše, porozumět mu a utěšit ji tím, že si začneme pomalu a s pomocí Boží vzpomínat. Protože to toužebné a silné volání Bůh vždy vyslyší a spojí se s námi. Jako náš průvodce, jako silný a milovaný muž a jeho hlas může uslyšet každý, kdo bude chtít naslouchat. A to jakýmkoli způsobem, opravdu jakýmkoli - můžete jej vnímat jako hlas blízkého člověka, jako hlas uvnitř sebe sama, jako pocit, že děláte to, co máte, že jdete správnou cestou, jako hlas, který je třeba hlasem nějakého muže či ženy, kteří Vás oslovují a Vy jim věříte a to může být kdokoli, opravdu kdokoli. Ne jen terapeut a nebo kněz. Je na Vás, jak silně toho svého Boha chcete vnímat a jak silně se s ním chcete spojit, protože opravdu silné a intenzívní propojení sebou nese také velmi silné a intenzivní čištění a to není příjemné ani snadné, je to velká bolest a silná potřeba od toho utéct a ne pokračovat už dál ani okamžik. Ale to je věc Boha ten rozhodne, jakým způsobem se s každým z nás spojí, my jen musíme tu správnou touhu cítit a ostatní nechat na něm.

Pro ty, kdo věří mému vnitřnímu vedení a tomu, že mě vede on sám mám nabídku, že Vám mohu zprostředkovat vjem vašich minulých negativních zážitků a životů. Tak, abyste si uvědomili, kde jste udělali chybu a proč, ale také to přestali vnímat jako nekonečnou vinu a pochopili, že se to tak stát muselo, ale současně nechtít tu stejnou chybu dělat pořád dokola a dokola. Je to prostě tak, že musíme přijmout svoji vinu, ale ne se za to, co jsme udělali chtít trestat a ničit. To není snadné a lehké a můžeme k tomu dojít jen tím, že budeme pokračovat v hledání a poznávání sebe sama, až nakonec nezbyde nikdo jiný, než Boží model, Boží podstata a ta se na nás samé usměje a hledání skončí.

Mohu Vám s hledáním sebe a Boha v sobě pomoci, pokud mi budete věřit a důvěřovat. Pak Vám mohu a chci pomoci, protože to vnímám, jako svůj ne sice úkol, ani ne poslání, ale jako něco, co dělat mám. To zní sice podobně, ale není to tak významné a nevzbuzuje to pocit, že mám něco navíc. To říkám pro ty, kdo chtějí vidět své životy sami a bez prostředníka, že to možné sice je, ale jen přirozenou cestou, že se to musí stát "samo". Je to spojené s touhou být někým jiným, já mám být tímto a nevnímat to jako dar, ale zase třeba nemám být někým, kdo umí třeba zpívat nebo tančit na nějaké profesionální úrovni. Protože pokud bych se o to tak snažila, a to platí oboustranně, tak bych byla potrestána Bohem a to velmi silně, aby mě vrátil zpátky na mé místo, byla bych potrestána neúspěchem a prohrou a ponížením. Je to tak se všemi "dary" je třeba přijmout ty, které máme a ne se snažit získat ty, které patří jiným. To sice platí i pro muže a ženy jiných mužů a žen, ale ne stejně. Ale to je zas na jiné povídání. Kdo se dostal až sem, tak tomu nabízí to, že pro něj budu dělat opakovaná čtení s tím, že budeme se chtít dostat co nejhlouběji - já tím, co budu vidět a popisovat a Vy tím, že to budete chtít co nejsilněji prožívat.

To je pro tuto chvíli vše a pokud budete mít nějaké další otázky, související s tímto tématem, tak se mi prosím ozvěte, ráda Vám odpovím.