Koně

14.10.2020

Dobrý den Tamaro,

Děkuji Vám za vhled který jste mi zprostředkovala. Můj současný život je velmi podobný životu, který jste mi popsala, jen mi tam chybí ty koně :) Jezdím však na horském kole s mým vysokým šlachovitým a málomluvným mužem který mi projevuje lásku už 29 let. V přírodě je mi nejlépe a opravdu v tu chvíli zažívám euforické pocity štěstí. V poslední době se mi znovu vynořovali staré pocity, které jste popsala.. nezvaná, nevítaná, nechtěná a tyto pocity mě uvedli do smutku, uzavření se do sebe a nemluvnosti. Byla jsem půl roku v pracovní neschopnosti po operaci nohou a opravdu jako by mě v práci káraly za to že léčba trvá tak dlouho. A pak jsem upadla do pocitu viny za to že nejsem dost ....dobrá, silná, zdravá. Je tam spousta věcí i o mém otci, kterého mám ráda, ale vázne mezi námi komunikace i když k němu mám mnohem větší citovou vazbu než k matce. K ní cítím spíše ostražitost, odstup a není k ní taková citová vazba jaká by měla být. To bude možná příběh na jindy :). Mám jeden zvláštní zážitek z nedělní procházky lesem. Náhodou jsme zavítali k ohradě kde se pásly koně a samozřejmě přišli k oplocení za kterým jsme s manželem stáli. Byli tak blízko, že jsem opravdu cítila jejich dech a měla velké nutkání se k jednomu z nich přivinout. Chtěla jsem ho pohladit, ale můj muž mě držel zpátky. Kdyby vedle mě nestál, koně bych pohladila. Nemohla jsem se vynadívat, nechtělo se mi odejít a užívala jsem si ten pocit. Popsala jste krásné barvy, jasnou oblohu a svěží vzduch. Silně vnímám barvy přírody, slunce a světlo v různé fázi dne. Hodně fotím a nejraději krajinu a stromy. V tu neděli byl přesně takto barevný, svěží den, kdy jsem se cítila mizerně na základě událostí v práci, ale příroda, koně a přítomnost muže, kterému jsem se mohla svěřit mě vrátili k sobě.

Uvědomila jsem si že cítím vnitřní klid a hlubokou vděčnost za život který žiju a že mi dává obrovské dary. Mám krásnou rodinu, 2 už dospělé děti a muže a myslím že toto první setkání s koňmi nebude poslední.