INFORMACE O KRONICE AKÁŠA

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Čtení z kroniky Akáša je zjištění příčin současných problémů v minulých životech. Smyslem je získat informace a pochopit na vědomé úrovni důležité souvislosti. Tím současně dochází k řešení problému, úlevě, očištění od negativních energií a programů a také postupně ke změně sebe sama a tím i k změně svého života.

Čtení probíhá na dálku a to tak, že já přijímám slova a ta skládám do vět - v tom smyslu, že přijímám jen to, co mi "přichází" a to opravdu jen ve formě slov a silných pocitů, ale ne jako obraz. To vše zaznamenávám a poté posílám celou zprávu buď jako kopii do mailu a nebo jako přílohu. Je na každém, jak si to zvolí, já někdy upřednostňuji kopii a někdy přílohu, to záleží na pocitu ze zprávy. Když mám pocit, že dotyčný se proti tomu, co má přijít nějak "obrňuje", posílám kopii, ale jinak, při silně otevřeném přijímání jen přílohu. Protože kopii není tak snadné odmítnout jako uzavřenou přílohu :-).

Mám to tak naučené a řídím se jen svým pocitem ne tím, co mi kdo píše. Není to nějaký nerespekt a neúcta, jen silně vnímám pocity těch, kdo mi píší a rozumím jim. Jen chci, aby si to vše přečetli tak, jak jsme se předem domluvili, to je vše. Protože to je účelem toho, proč mě dotyčný zkontaktoval a vyhledal.

Mám pro odpor ke čtení silné porozumění, protože se nikdy neukazují příjemné události. Ale to platí pro takzvané negativní čtení. V něm hledám příčinu toho, proč v současném životě se něco silně nedaří. Pokud si někdo chce porozumět a nebo svým vztahům, je to to, co mu pomůže. Ale také dělám čtení, které je naopak niterně a silně příjemné - je to pozitivni a povzbuzující čtení. Je o tom, jak a proč se můžeme dostat ke své ideální představě o sobě samých a to ne k něčemu falešnému, ale k tomu, kým opravdu jsme a máme být.

Je to o tom, jak se můžeme cítit uvnitř sebe samých a to ne potom, po něajkém sáhodlouhém čištění, ale hned , teď. Má to jeden háček a to v tom, že ta představa, ta naše ideální podstata je sice skutečná, ale ukrytá pod nánosy negativních programů a pocitů. Je ukrytá pod tím, co jsme si za stovky a tísíce životů vytvořili a co teď musíme zase odstranit tak, abychom se zase poznávali a měli se rádi. Můžeme se sice stát svými milovanými představami, ale nesmíme si nic nalhávat ani nic předstírat a to se děje ne často, ale vždy. Je to přirozená touha být šťastným, ale jen, a tak je vždy, snadným a pohodlným způsobem. A to jde a dobře, ale dlouho to nevydrží, a tak v dalším životě musíme zkoušet něco jiného, jiný vzor, jinou roli a pokud se netrefíme a to nikdy ne, protože nemíříme přesně, tak zase selžeme a trpíme.

Trefit se můžeme jen tehdy, když vidíme sami sebe jasně a bez iluzí a falešných představ o sobě i o jiných. Jde to sice ztěžka, ale to, co tímto způsobem "vydobydeme", je trvalé a neměnné a to stojí za to. Pokud se do toho chcte pustit, tak Vám ráda pomohu :-).



Čtení z Akáši - pro jaká témata a otázky je vhodné a jak probíhá

Čtení se sice hodí na vše, ale ne vždy a pro každého. Je to velice vážná a ne moc snadná terapie a je na každém, kdo se o to pokusí, aby ji bral naprosto seriózně a nechtěl se jen tak pro zábavu podívat na své minulé životy. To rozhodně nedoporučuji a to nikomu a nikdy, protože když už se, a to i z nesprávných důvodů, někdo rozhodne a chce se začít čtením čistit, tak se opravdu začnou otevírat uzavřená a potlačená témata a to vždy. Je to tak, že i když se někdo chce "zastavit" a už raději nic nevidět a nečíst a nevnímat, tak už to potom moc nejde, jen s velkým vypětím sil. A to tak, že se sice může vše zastavit, ale potom i to pozitivní a to není dobré, ani příjemné.

Mohla bych to přirovnat k tomu, že čtením se otevřou "stavidla" vnitřních přehrad a toků a vše, co se zadržovalo, tak proudí a bere sebou to, co překáží. Ale když tomu jde člověk naproti, tak sice prožije emoční "povodeň" a má pocit, že se utopí, ale to nikdy nenastane, to mohu slíbit, ale za to se tím prosmýkne o to rychleji a rychleji skončí. Sice unavený a vysílený, ale očištěný a už s mírným tokem čistých a opravdu zklidněných emocí.

Ale pokud se někdo začne silou bránit, tak musí zase rychle a silně vystavět to, co se "provalilo" a to není snadné, ale jak jsem říkala, jde to. A nejlépe tak, že to, co bylo řekou, sice přehrazenou a částečně zablokovanou, tak se stane pouští a to ne úrodnou ale pustou. Protože jako obrana proti silnému uvolnění emocí a energií je jedině možné se těch strašných emocí zbavit, ale současně i těch pozitivních. Vytvořit si v sobě pustou a prázdnou poušť sice ne strašně bolestivou, ale také ne šťastnou. A to mohou udělat jen ti "siláci" v lahvičkách a krabičkách - antidepresiva a jiné silné praparáty. Ty mohou vše zastavit, ale opravdu vše, nemohou si vybírat, protože tak to neumí, opravdu tlumí všechny emoce -  zlé, ale i dobré.

Proto radím - nezačínat si nic ne jen s touto terapií, ale s jakoukoli stejně silnou, pokud nevíte, co přesně chcete a dokud se necítíte odhodláni tím mořem uvolněných emocí proplout a přežít to bez úhony na zdraví v tom, že byste se to pak třeba uprostřed procesu pokoušeli zastavit. To je pak vhodnější vůbec nezačínat a to myslím naprosto vážně. Je pak lepší počkat, až nutkání bude natolik silné a naléhavé, že tu odvahu ve Vás vyvolá a pomůže Vám si opravdu pomoci a ne si ještě víc ublížit.

Mějte na paměti, že to, co tímto podstoupíte se Vám sice mnohonásobně vrátí, ale taky třeba ne hned, ale až v příštím životě a to tak může být a s tím do toho také musíte jít. Že to je jako byste si ukládali zlaté mince do budoucnosti a pak se s překvapením, šťastným a radostným, z nich mohli těšit.

A opačně to platí také - překvapení není sice příjemné, ale také velké a ne moc snadné k přežití, protože to nešťastné má postupně tendenci "nabývat" a "kynout", jak se postupně přidávají další a další negativní programy, přesvědčení, bloky. A potom není snadné s tím žít, ale pak se může přihlásit zase to, co říkám, že je pro terapii nezbytné - touha už s tím vším přestat. Tím chci říct, že stejně se každý musí dostat do bodu, kde už ví, že dál to tak nemůže jít, ale není dobré se začít uzdravovat předčasně.

Je to trochu protimluv, ale ne docela, protože to, co se tím snažím sdělit je to, že se opravdu tím, že se něco nedělá ve správný čas, může vše prodloužit a ztížit a to není naprosto nutné. Mějte tedy na paměti, že s terapií se má začít vždy, když touha je silná a hluboká, ne dřív. Je také nutné moc dlouho nečekat, ale to z opačných důvodů, protože otálením, když už se chce v nás všechno "kácet a bořit", si můžeme ublížit tak, že se to "zboří" samo, ale neprojeví se to už jako emoce, ale nemoce.

Mám pro Vás tedy nabídku - pomoci včas a silně. Mám sice nezbytně omezenou kapacitu, ale jsem tu proto, abych to dělala a nabízím pomoc pro ty, kdo se rozhodnou už netrpět tak moc a hluboce, jako měli pocit, že trpí doposud. Pro ty, co sice trpí, ale mají pocit, že to ještě jde snést, mám doporučení nikam nespěchat a užívat si to pěkné, co zbývá a počkat, až už nezbyde nic. Potom je ten pravý čas začít a to hned.

Mám s tím zkušenost sama na sobě a vím, čím si budete procházet a mohu Vám poradit a pomoci. Mohu sice radit, ale ne zachraňovat, protože každý musí zachránit sám sebe, aby to vydrželo napořád.

A to také platí pro ty, co chtějí zahránit své blízké - nedělejte to, stejně jim nepomůžete, ale jen ublížíte jim i sobě. Proto, že nikdo jiný, jen Bůh, zná osud, a to dopodrobna, každého z nás a on určí kdo a jak se zachrání tím, že On ho přivede až na samý pokraj snesitelnosti a pak ho nesmírnou láskou a péčí "vytáhne" k sobě nahoru. Ale to musí dělat jen on a ne lidé. Ti musí chtít se nechat zachránit od něj ale nezachraňovat sebe navzájem. To si zadělávají na velké potíže, protože potom "stahují" to negativní ze svých zachraňovaných "obětí", ale tím je ochuzují o lásku Boží tím, že jim nedovolí se k ní dostat svým, ne sice příjemným, ale vlastním utrpením. Potom ten "zachráněný", musí té své opravdu nepřátelské zachránkyni nebo zachránci ublížit a to hodně, aby už to nikdy nedělal/a, ale to si vytvoří těžkou karmu a za to i on musí zaplatit. A za to vše musí nejvíce zaplatit ten počáteční Zachraňovatel a opravdu úplně nejvíc, protože si "začal". A to je princip karmy, protože to, co jsme si vytvořili zlého, jsme vždy a to opravdu vždy, dělali z těch "nejlepších" a pomalu "svatých" úmyslů. Jenže se strašnými následky.

Proto radím - nikoho nezachraňovat, ale samozřejmě nemyslím ty nezbytné zásahy, kdy jde o život ne sice duševně, ale fyzicky. Mějte jen na paměti, že spasitelství je nebezpečné, nejsme všichni Ježíšové. Jen v tom jím jsme, že můžeme být Spasiteli sami sobě, ne nikomu jinému.